Řekneš mi něco o sobě a o své závodní kariéře?

Jmenuji se David Cyprián a je mi 21 let. Narodil jsem se v Ostravě, ale nyní žiju na Valašsku. Motorky jsou mojí vášní již od dětství – díky svému tátovi jsem usedl za řídítka už ve čtyřech letech. Byla to KTM 50 a jezdil jsem s ní tehdy na malinkém kolečku na naší zahradě.  Ve dvanácti se poprvé postavil na start cross country závodu na Hondě 150 4T, ale nebyla to tehdy žádná sláva. O rok později již “vyrostl”    z Hondy a začal jezdit na KTM 200. Objel jsem ještě jednu sezonu slovenského cross country a endura.
V roce 2012 se v Rumunsku zúčastnil svého prvního extrémního enduro závodu – sice to byl malý závod, ale podařilo se mi vyhrát kategorii Hobby, což byl můj první významnější úspěch. V roce 2014 přesedlal na větší KTM 250 EXC 2T a poprvé se zúčastnil velkého extrémního závodu Erzbergrodeo v Rakousku. Tehdy ho nedojel, ale věděl jsem, že se ještě vrátím… V témže roce se poprvé zúčastnil Red Bull Romaniacs, kde jsme s tátou ve třídě Expert Team obsadili první místo. V roce 2016 si pak odbyl premiéru na mistrovství světa v halovém enduru ve třídě Junior. Čas šel dál a já postupně přesedlal na motorku KTM 300 EXC 2T, se kterou závodím dodnes.

Co považuješ za své největší závodní úspěchy?

Asi největší úspěchy jsem zaznamenal na závodě Red Bull Romaniacs, kde se umístil ve třídě GOLD na 6. místě v roce 2016, o pozici níž v roce 2018 a na 8. příčce v roce 2019. Dále dvakrát dojel extrémní závod Erzbergrodeo, nejlépe na 17. místě.
V roce 2017, co se týče závodů mimo Evropu, dojel 10tý na Roof of Africa a o rok později skončil čtvrtý na závodě Sea to Sky v Turecku. Ve světovém šampionátu v SuperEnduru 2017 ve třídě Junior získal 4. místo a loni skončil na bronzové příčce. Úspěchem je určitě i to, že jsem několikrát vyhrál jediný český extrémní závod Drapák Rodeo a jsem několikanásobný mistr Rumunska v extrémním enduru.

Co přesně je extrémní enduro nebo hard enduro?

Extrémní enduro, potažmo hard enduro, bych obecně definoval jako vytrvalostní disciplínu, která se odehrává v náročném přírodním terénu, jako třeba v rumunských lesích, rakouském lomu nebo peruánské poušti, nicméně existuje mnoho závodů a každý z nich je dost specifický. Nejčastějším typem je 3denní závod, kdy se první den jede tzv. prolog – může se jednat o kolo s umělými překážkami (klády, gumy, kameny), kde jezdci závodí dokola tzv. “na ostrý lokty“, nebo to může být delší “vložka”, jako je enduro test v klasickém enduru. Další dva dny se pak odehrávají v lese na tratích dlouhých 60 až 160 kilometrů. Tyhle závody trvají tři až jedenáct hodin závodního času na den.
Většinou se setkáváme se třemi kategoriemi – Hobby, Expert a Profi. Hobby to mají nejjednodušší a Profi naopak nejtěžší. Tratě jsou umístěny v přírodě, takže je tvoří lesní traily, potoky, kameny, nekonečné výjezdy a sjezdy… Například na Red Bull Romaniacs v Rumunsku musí závodníci překonat výjezdy, které se jedou i 20 minut. Výsledky se pak hodnotí podle času – časy ze všech tří dnů se nakonec sečtou a podle toho se určí celkové pořadí. Můžeme se taky setkat s různými variacemi, jako například na Erzbergu, kde startuje 50 lidí v jedné řadě s časovým limitem 4 hodiny, ale takových variant je mnoho a každý si sám musí zvolit tu nejlepší. Já mám nejraději Romaniacs – 1 den prolog a pak 4 dny extrémního závodění v lese.

A jak se od toho liší super enduro?

Super enduro se většinou jezdí v halách přes umělé překážky, například klády, gumy, kameny nebo betonové skruže. Systematika je jednoduchá – jede se kvalifikace na jedno rychlé kolo a pak se závodí tři rozjížďky po šesti minutách s hromadným startem.

Jak vypadala tvoje letošní zimní příprava?

Letos jsem vynechal super enduro, které se jezdí od prosince do března, a připravoval se pouze na extrémní enduro závody. Velkou část zimy se připravoval ve Španělsku, kde jsem hlavně jezdil na motorce – jak rychlá kola, tak dlouhé a náročné vyjížďky. U této disciplíny je totiž důležité být zdatný ve všech aspektech motocyklového závodění, ať už je to trial, motocross nebo klasické enduro, protože člověk nikdy neví, co se mu bude zrovna někde na trati hodit. Co se fyzické přípravy týče, od loňského roku spolupracuji s kondičním trenérem Radimem Poláškem, se kterým trávím hodně času ve fitku na kruhových, rychlostních i silových trénincích. Jinak jezdím na horském kole a na e-biku, což se mi velmi osvědčilo. Dále trénuji s Jirkou Heiníkem, se kterým pracujeme na motorice, rovnováze a obecně na věcech, které mě dělají lepším jezdcem. Myslím si, že v mojí disciplíně musí být člověk jednoduše střelec. Je třeba být velmi dobře fyzicky připraven, mít brilantní techniku jízdy na motorce, a v neposlední řadě být psychicky hodně odolný. Tohle vše musí člověk skloubit, aby dosáhl skutečně dobrých výsledků.

Za koho v letošní sezoně pojedeš?

Letos pojedu opět pod týmem JD Gunnex KTM factory racing, ale nerad bych opomenul své ostatní sponzory, bez kterých bych nemohl závodit: Cyprian s.r.o., Olek Motocykle, LEATT, oleje IPONE, Fantic Bikes CZ, UnivokKTM a Moto Palič

Jaké jsou tvé plány na novou sezónu?

Původně byly mé plány veliké, ale bohužel se momentálně vše kvůli COVID-19 ruší nebo odkládá, takže budu čekat.