Za pár dní odstartuje nejprestižnější endurová soutěž roku a tou je Mezinárodní motocyklová šestidenní soutěž.

Další ročník této soutěže zavítá do italského srdce endura a to Lombardie, která se rozkládá od Alp až k údolí řeky Pád. Město Rivannazone Terme již brzy přivítá jezdce z celého světa. Depo a veškeré zázemí se nachází na místním letišti Voghera v provincii Pavia. Samotné město Pavia bude hostit slavnostní zahájení týmů a jezdců. Itálie je endurový národ a svědčí o tom již jedenácté uspořádání této nejprestižnější motocyklové soutěže v této zemi.

Půjde už o 95. ročník. Historicky první Šestidenní se konala ve Velké Británii v roce 1913. Přestávku měla jen v období první a druhé světové války. Pro její obtížnost a všestrannost je mezi jezdci a příznivci endura nazývána Motocyklovou olympiádou. Od samého počátku se jednalo o týmovou soutěž, která si kladla za cíl prověřit odolnost a vytrvalost jak jezdců, tak strojů. Hlavní soutěží je boj o Světovou trofej tzv. World Trophy a Junior World Trophy. Dále se jede i soutěž o ženskou trofej a soutěž klubových týmů.

Výraznou stopu v dějinách zanechalo bývalé Československo. V poválečném období je stále ještě nejúspěšnější zemí v počtu vítězství. Na svém kontě jich má celkem patnáct.
Československé družstvo nastoupilo poprvé v roce 1932 v italském Meranu. Zde startovaly čtyřčlenná družstva, dva jezdci na motocyklech a jedna dvojice se sajdkárou. Při své premiéře si Antonín Vitvar, František Brand a sajdkáristé Kaiser a Kronberger zajistili třetí příčku.
Na první vítězství v Mezinárodní trofeji si české družstvo muselo počkat až na první poválečnou soutěž ve Zlíně v roce 1947. Na stupně vítězů se postavil Richard Dusil, Jaroslav Simandl, Václav Stanislav a sajdkáristé Jan Bednář s Karlem Hanslem.

Od roku 1956 se hlavní soutěže o Mezinárodní trofej účastnilo šest jezdců. V roce 1970 se pak Mezinárodní trofej proměnila ve Světovou trofej, oficiální mistrovství světa družstev v motocyklových soutěžích. Nastalo nejúspěšnější československé období. Ve španělském El Estorialu naši jezdci zvítězili a svůj úspěch zopakovali i v letech následujících na ostrově Man v roce 1971, ve Špindlerově Mlýně v roce 1972, v americkém Daltonu v roce 1973 a v italském Camerinu v roce 1974.

Toto vítězství nebylo zdaleka poslední. První místo přivezli českoslovenští reprezentanti také v roce 1977, 1978 a 1982. Bylo to o to cennější, že nešlo jen o samotné sportovní výkony, motocykloví soutěžáci si museli poradit například i se servisem nebo přezouváním pneumatik. Pro vítězství si v československých barvách přijelo celkem 35 jezdců, legendy Květoslav Mašita a František Mrázek dokonce šestkrát. Na třetím místě naši jezdci skončili v americké Tulse roku 1994 a pak byla hodně dlouhá pauza.

Po Šestidenní v Košicích v roce 2015 přichází další změna pravidel v počtu jezdců. V Košicích naposledy startovalo šestičlenné družstvo v hlavní trofeji. Až do této doby mohl během šesti dnů jeden z šestice Trophy týmu soutěž nedokončit.
Jednadevadesátý ročník ve Španělsku na okruhu Circuito de Navarra měl nová pravidla. Ve Světové trofeji nastupovala jen čtyřčlenná družstva a započítávaly se všechny výsledky. Juniorský trophy tým byl složen ze tří jezdců místo čtyř.

Do španělské Navarry přijel český Trophy tým obhajovat páté místo ze Šestidenní v Košicích. Po 22 letech čekání přišel úspěch a český Trophy tým ve složení Romančík, Markvart, Helmich, Hádek si ve Španělsku zvedli pohár nad hlavu za 3. místo ve Světové trofeji. Před tímto oceněním byla tato česká čtveřice vyhlášena a oceněna putovním pohárem za největší progresi v soutěži.

Změna pravidel nám 2016 pomohla, ale 2017 ve Francii 2017 se český tým po vypadnutí jednoho jezdce ocitl rázem na chvostu.
Před Šestidenní v Chile se opět pravidla měnila znovu. Ze čtyřčlenného týmu se opět započítávají pouze tři nejlepší výsledky a nejhorší se škrtá. Tato pravidla platí i před nadcházející Šestidenní v Itálii.