Dnes je tomu přesně týden, co byly rozdány tituly mistrů Evropy za sezonu 2023.
Kvůli pracovní vytíženosti jsem se nedostala k tomu, abych napsala pár slov na závěr sezony evropského šampionátu Borilli Enduro European Championship 2023, který se odjel v sousedním Polsku a to v městečku Piekoszów poblíž města Kielce.

Pořadatel připravil okruh o délce cca 100 km s pěti měřenými rychlostními zkouškami a třemi časovkami. Jezdci absolvovali jak v sobotu, tak v neděli dvě kola. Každý den jezdci absolvovali osm dlouhých testů. Měřené testy, kteří jezdci procházeli před soutěží, byly pouze tři, ale dva se v kole opakovaly. Všechny tři testy se již v Polsku v minulosti jely.
Nebyly až tak náročné svým charakterem, ale svoji délkou (9, 8 a 6 km) a písčitým podkladem.
Všechny testy byly připravené na neudržovaném travnatém porostu a byly spíše krosového rázu. Po opakovaných průjezdech se měkký písčitý povrch začal zhoršovat a svým charakterem připomínal letošní estonské ME.
Na závěrečném podniku evropského šampionátu se na start postavilo cca 80 jezdců plus jezdci polského mistrovství.

Český jezdec Matyáš Chlum (člen Dukly Praha) po třech podnicích tohoto seriálu přijel do Polska na průběžném čtvrtém místě s minimálním bodovým odstupem na medailové pozice ve své třídě Junior 2.
Věděl, že pokud chce pomýšlet na medaili musí být oba dny na stupních vítězů.
Začátek sobotní soutěže se pro Matyho nevyvíjel moc dobře. Po součtu třech měřených testů se pohyboval na pátém místě ve své třídě. Od čtvrté vložky nastal obrat a Maty začal zajíždět nejrychlejší časy ve třídě, ale i v absolutním pořadí si vedl dobře. Začal stahovat časovou ztrátu ze začátku sobotní soutěže. Stejně jako v Estonsku i zde mu seděl písčitý povrch a čím víc byla trať rozbitější, tím víc mu to sedělo.
V součtu časů sobotního dne z toho bylo třetí místo. Na druhého jezdce Francie Diega Hautiona mu chyběly dvě vteřiny a od prvního místa, které si vyjel švédský jezdec Lucas Bergstrom dvanáct vteřin. Teď použiji slovo „KDYBY“. Kdyby se do toho Maty opřel hned od startu, tak by pořádně zamíchal pořadím a v neděli by všechno bylo jinak, ale na slovo kdyby se bohužel nehraje!

V neděli se Maty ujal vedení ve své třídě hned od prvního testu a svůj náskok během dne jenom navyšoval. Druhý den polské soutěže skončil na prvním místě s náskokem jedné minuty a třičtvrtě na druhého Hautiona. V absolutním pořadí bez rozdílu kubatur a věku se v nedělní soutěži umístil na čtvrtém místě. Na třetí místo mu chybělo jedenáct vteřin, ale i tak čtvrté místo skvělý výsledek.
V součtu bodů celého seriálu evropského šampionátu mu to dalo na parádní druhé místo ve třídě Junior 2. Zisk stříbrné medaile v této konkurenci má pro něho cenu zlata. Byla to krásná tečka za evropskou sezonou 2023. Maty celou sezonu jede na stroji Sherco 300 4t.

Na posledním podniku se každoročně jede soutěž Národních týmů. Za ČR se do týmu přihlásili jezdci Kryštof Kouble, Matyáš Chlum, Matěj Škuta a Jaroslav Kalný. Sestava tohoto družstva vznikla na popud tatínků a manažerů týmů jednotlivých jezdců nikoliv zásluhou rozhodnutí endurové komise.
Tahounem tohoto týmu byl jezdec KBS Unhošť Kryštof Kouble, který v sobotu i v neděli vyhrál jak svoji třídu, tak s přehledem zvítězil i v absolutním pořadí. Jeho účast na tomto podniku zajistila dobrý výsledek pro naše družstvo.

Kluci jak v sobotu, tak v neděli zvítězili nad týmem Francie a Itálie a připsali si tak na konto další titul mistra Evropy v Národních týmech. Tento titul získali jezdci české endurové reprezentace (Kouble, Chlum, Romančík, Hádek) před dvěma lety, kdy se s endurem loučil manažer české reprezentace pan Jiří Pošík.

Letošní pohár nepatří „manažerovi české endurové reprezentace“ ani nikomu, kdo má co dočinění s nějakou funkcí komise endura! Tento pohár patří jezdcům, tatínkům (rodičům, kteří financovali téměř celou sezonu) a týmům za které jezdci jedou. Láďa Krupička se zhostil na posledním podniku této soutěže role manažera neboť si nikdo z funkcionářů endura neráčil udělat čas. To by člověk pochopil, kdyby se závěrečný podnik jel třeba v Portugalsku, ale v Polsku? Paradox na tom všem je, že manažerem národního týmu nebyl člen AČR, ale konkurenčního UAMK (Láďo nic proti tobě, bylo to fajn, jsi člověk znalý poměrů ME a MS) Další vizitka českého endura byla při pohledu na stupně vítězů při přebírání medailí a hraní české hymny. Družstvo Itálie a Francie nastupovali na stupně vítězů jako ze žurnálu a to v jednotném týmovém oblečení, tak jak tomu u nás bylo dříve zvykem.

V tomto duchu nezájmu probíhala i celá sezona. Absolutní nezájem členů komise endura o mezinárodní podniky ME a MS.
Neproběhl jediný společný trénink ani soustředění a do dnes se ani motoristický fanoušek nikde nedočetl, kdo je v seniorské a juniorské reprezentaci. Největší kritiku jak od jezdců, tak lidí, kteří se pohybují v endurových kruzích je „nepochopitelné, neoficiální“ vyslání české juniorské reprezentace na 6D do Argentiny. V současné době máme 2 juniorské jezdce, kteří se zúčastňují letošních podniků ME a MS, kteří dosahují dobrých výsledků a do Argentini neletí, zůstávají doma.
Co se týče medializace jednotlivých mezinárodních soutěží a českých jezdců byla na oficiálním webu českého endura téměř nulová. Ať žije sdílející web, ale jen pro vybrané jezdce.
Smutný to obrázek a příběh českého endura

Pokud se budete cítit opět dotčení, že tady píšu něco co se Vám nelíbí a vy, že to děláte skvěle, tak ano, poplácejte se po hrudi a mě pošlete do pr….!

Pája